Březen 2014

Strach

31. března 2014 v 8:50 | Broskvička |  Deník
Obava. Strach. Hrůza. Děs. Jsou to různé stupně a já momentálně nevím, co z toho cítím. Každý zná ten svíravý pocit, kdy má z něčeho strach. Třeba jak zareagují rodiče na průšvih, strach z přepadení, když jde člověk sám ve chvíli, kdy se smráká, strach z odmítnutí, strach z nemoci a utrpení. V prvních chvílích je ten poslední jmenovaný asi nejsilnější.

Nějak nic nevychází

29. března 2014 v 20:06 | Broskvička |  Deník
To zas bylo odpoledne! Včera. Přesto, že samozřejmě jsem od rána vzpomínala na mámu, při své šílené a největší viroze, kterou nikdo takovou nezažil, jsem zapomněla něco koupit na hřbitov. Odpoledne, po manželově příchodu z práce, jsme jeli do mého rodného města (cca hodina cesty) a měla jsem v úmyslu něco koupit v krámku u hřbitova. Přijeli jsme tam a... Před pěti minutami zavřeli!

Jak ten čas letí

28. března 2014 v 10:24 | Broskvička |  Deník
15 let. Pro děti je to nepřestavitelně dlouhý úsek života. V patnácti dostáváme svou první občanku a máme pocit, že dalších patnáct let je v nedohlednu. Myslíme si, že za dalších "dlouhých" patnáct let už budeme staří. A nemáme ani tušení, co se za tu dobu může přihodit. Protože v tomto věku máme ještě pocit vlastní nesmrtelnosti, rodičovského bezpečí a vyhlídek na ještě kdovíkolik bezstarostných let.

Já taky...

27. března 2014 v 10:39 | Broskvička |  Deník
Budím se. Je půl druhé. Nemůžu dýchat, všechno mě bolí, při polykání mám pocit, jakoby mi v krku jezdila pila. Doprčic! To ne! I přes mou veškerou prevenci jsem to chytla.

Nemoc

26. března 2014 v 11:44 | Broskvička |  Deník
Dcera se od víkendu necítila dobře. A tak jsem rozhodla, že v pondělí půjdeme k doktorovi. Měla rudý krk, rýmu a odřený nos, obličej růžový, i když byla bez horečky, vypadala hrozně. Ač jsme přišly jako čtvrté, čekaly jsme zhruba hodinu a půl, než přijdeme na řadu.

Už zase?

25. března 2014 v 9:16 | Broskvička |  Deník
Sedím u počítače a hraju si své oblíbené Candy Crush. Slyším nějaké podivné zvuky. Ztiším hudbu a zaposlouchám se. Ježíši, už zase? Nad námi z bytu se ozývá dost hlasitý projev sexuálního zápolení.

Přemýšlím a sním

24. března 2014 v 10:59 | Broskvička |  Deník
Tak tady tak sedím, nohy mám v lavoru s teplou vodou a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby... Kdyby co? Kdybych potkala pravou lásku. Jak moc jsem náročná? Co bych chtěla? Jaký by musel být? Zase tak těžké to není. Ale najít takového?

"Vydařené" dny

23. března 2014 v 17:35 | Broskvička |  Deník
To, že jsme nedávno museli dát opravit počítač, jsem psala. A teď nám "veselo" pokračuje. V pátek přestala fungovat pračka. Úžasný. Prádlo potopené v teplé mydlinkové vodě, knoflík od voliče programů zaseknutý a na opravárenské lince nám řekli, že se ozvou do pěti pracovních dnů, kdy se zastaví opravář. Ale podle popisované závady to vypadá na opravu za pět tisíc. Pračka je stará tři roky, tak prý bude asi lepší koupit novou.

Zbavuju se věcí

22. března 2014 v 17:17 | Broskvička |  Deník
Rozhodla jsem se, že proberu skříně s oblečením. Dost dlouho mi bylo všeho líto, vypadá to, že toho mám hodně, tak se podívám, co bych mohla vyhodit. Jdu na to.

Vstávám...

21. března 2014 v 9:06 | Broskvička |  Deník
Probouzím se trhnutím. Zaspali jsme! Je tma a budík ukazuje 4.41. Ne, nezaspali, ještě můžu spát tři čtvrtě hodiny. Znovu se zavrtávám pod deku a poslouchám pokojné oddychování vedle mě a snažím se znovu usnout. Nejde to! Jsem naštvaná a s otevřenýma očima čumím na zeď, kde postupně začíná škvírkami žaluzíí pronikat světlo. Svítá! To snad není možný. A já nemůžu zabrat!