Duben 2014

Návštěva lékaře se stává koníčkem :)

30. dubna 2014 v 10:49 | Broskvička |  Deník
Moje dcera je zdravá jako řípa. Jako malé děcko předškolního věku mívala problémy s angínou a následným zánětem středního ucha, ale jak nastoupila do školy, prodělala jen neštovice a od té doby byl klid. Až jsem byla pro doktory podezřelá, že přicházíme jen na povinné prohlídky. Kroutili hlavou, jak je možné, že se jako ostatní maminy neděsím při každém kýchnutí a netahám ji na vyšetření.

Děvčátka, zkontrolujme si svá košťátka!

29. dubna 2014 v 10:15 | Broskvička |  Deník
Už se to blíží. Poslední a zároveň nejfajnovější den pro nás ženy, děvčata a zaučující se mláďátka. Zítra je náš den! Máme slet. A protože jsem pro to, aby všechno fungovalo tak, jak má, vyndavám si z komory svůj dopravní prostředek na zítra. Tedy moje koště.

Hlavou se mi táhne...

28. dubna 2014 v 8:58 | Broskvička |  Deník
Je večer, já ležím zachumlaná v posteli a snažím se usnout. Hlavou se mi táhnou zážitky posledních dnů. V sobotu mám problém ohnout se a zapnout boty. Muž stojí a ani se nehýbe. Dcerka se sklání a zapíná mi je. Je to se mnou teď složité. Nohu mám hodně rozedřenou, tak mi zbývají jen zapínací polobotky, ve kterých mě to přes náplast nedře a hojící se jizva po znaménku je na hodně pitomém místě.

Oběd v pizzerii

27. dubna 2014 v 12:33 | Broskvička |  Deník
Včera ráno se manžel rozhodl, že oběd budeme mít tentokrát z pizzerie. S dcerou se na mě podívali a už se začínali usmívat při vzpomínce, na mé ztrapnění. Totiž, před několika lety jsme byli v pizzerii (jiné) na obědě a mně se podařilo při rozkrajování pizzy hodit jeden díl na zem. Jenže já jsem spontáně zareagovala a zařvala:"Hopla." Tím se všichni na mě otočili a viděli, jak se mi u nohou válí kus mého oběda. Všichni se tomu zasmáli, jen muž s dcerou se za mě styděli. Nechápu. Usmívající se I přes jejich stud a vzpomínky jsme tam později několikrát byli.

Posedlost našeho osmáka

26. dubna 2014 v 10:30 | Broskvička |  Deník
Začalo to před několika týdny. Náš Filípek sebral dcerce kapesník právě vyndaný ze skříně. Běhal s ním po válendě, kňučel, když mu ho chtěla vzít a nedařilo se mi odpoutat jeho pozornost na něco jiného. Nakonec se nechal přesvědčit, aby ho pustil, když jsem mu připravila jeho misku s pískem na koupání.

Nákup za hrdinství :)

25. dubna 2014 v 10:13 | Broskvička |  Deník
Včera, po mé "obrovské operaci", jsme se s dcerkou vydaly do města. Jediné, z čeho jsem měla opravdu strach, bylo, aby do mě někdo nestrčil a nezačala mi rána, kde mám, jak jsem nakonec po sundání přelepu zjistila, tři stehy a ne dva, krvácet.

Znaménko už nemám!

24. dubna 2014 v 12:51 | Broskvička |  Deník
Dnes je ten velký den. Ráno jsem se probudila s myšlenkou na to, že se už konečně zbavím mého zarudlého znaménka. Udělala jsem dceři snídani a svačinu. Snědla pouze jeden ze dvou toustů, běžela na záchod a přes zavřené dveře huhlala, že má průjem. Bála se tolik mého zákroku, že opravdu byla na tom tak, že jsem ji raději nechala doma, aby se ve škole nestala nehoda.

Všední den povelikonoční

23. dubna 2014 v 8:21 | Broskvička |  Deník
Muž si vzal posledních pár dní loňské dovolené a rozhodl se, že dojde do optiky a nechá si udělat náhradní brýle. Jedny nosí, ale má pocit, že mu je udělali slabší, než by měly být, tak si vzal předchozí obroučky s rozbitým sklem a chtěl, abych ho doprovodila.

Jak jsme naložili s Velikonočním pondělím.

22. dubna 2014 v 9:45 | Broskvička |  Deník
V neděli, když jsem si sedla večer k Facebooku, vrazil do pokoje muž a povídá: "Zejtra jedeme na vejlet. Přeci nebudeme pořád doma:" Upřeně jsem se na něj podívala a opravdu to myslel vážně! Nežertoval! Sláva, někam si vyrazíme! Jenže k tomu potřeboval informace z internetu.

Tak maximálně 2x za dvacet let

20. dubna 2014 v 12:17 | Broskvička |  Deník
Před nedávnem jsem oslavila svátek. No, oslavila. Usmažila jsem mé oblíbené kuřecí řízky, uvrtěla kaši a předpokládala, že manželovi svým jemným způsobem připomenu, co je za den s tím, že ho jako o dárek požádám o pořádné dobití telefonu. I když jsem mu svůj den připomínala několikrát, u něj je běžné, že čeká, co vyrobím dobrého pro jeho mlsný jazyk, ale že by mi sám od sebe cokoli dal... To se opravdu ještě nestalo. Proto jsem také nic nečekala.