Červen 2014

To jsou věci...

30. června 2014 v 11:06 | Broskvička |  Deník
Nedělní odpolede. Právě jsme dojedli oběd a následně jsme si pochutnali na dezertu ve formě nanukáče, posedáváme na gauči a zažíváme. Muž sebou najednou trhne, popadne židli z kuchyně a nese ji do síně. Že by konečně šel uklidit dětské knížky, co měla dcera u sebe a vrátila mu je? No, je na čase. Leží v obýváku už dva týdny a jenom je přesouvá z křesla na židli u počítače a zpět, podle toho, kam si zrovna chce sednout.

Prý čas rány zahojí

29. června 2014 v 10:23 | Broskvička |  Zamýšlení
Když zemře někdo blízký, říká se, že čas rány zahojí. Nevím. Netuším, jak to vnímají ostatní, ale já to mám dost mizerné pořád. Nežiju uvězněná v minulosti, nepředstavuju si, co by na určitou situaci řekl kterýkoli z rodičů, ale vždy, když se blíží nějaké jejich datum, je mi hrozně.

Za babičkou s vysvědčením

28. června 2014 v 10:43 | Broskvička |  Deník
Včera, jak všichni víme, bylo vysvědčení. Má dcera ukunčila první ročník na gymnáziu. Když přišla s tím zbytečným papírem v deskách, sama mi ho podávala se zklamaným výrazem. Sice jí hrozily čtyři trojky a měla jenom dvě, ale jinak tam, kde v pololetí měla jedničky, tak kromě jednoho předmětu, byly najednou dvojky.

No, co to je?

27. června 2014 v 9:50 | Broskvička |  Deník
Včera večer jsem si našla stránku, kam budu moct psát nejen nějaký deník, ale rozmanité povídky. Protože jsem zjistila, že tady moc zájemců o čtení výplodů fantazie není, tak jsem si ještě založila blog na piste-povidky.cz . Kdyby třeba někoho napadlo se tam podívat, stránka je to moc zajímavá a já tam budu vkládat svá občasná "veledíla" pod přezdívkou Minie.

Je to tady!

26. června 2014 v 10:03 | Broskvička |  Příběhy
Slyším zaklepání na dveře. Podívám se tam a nic. Aha, to byly prázdniny! Už jen dneska a zítra si to děti přišustí ze školy s vysvědčením. Sedím s nohama nataženýma pod stolem a říkám si, že už je to deset let, co mi prázdniny začaly lézt na nervy.

Dnes může učit každý. Hlavně že má příslušný titul.

25. června 2014 v 10:48 | Broskvička |  Příběhy
Před nějakým časem jsem se bavila se známou a ta mi vyprávěla, jak byla ve škole kvůli pětce svého syna. On, chudák, byl zkoušený a první otázka která padla, byl povídání o melounu. Začal tím, že meloun je zelenina. A už byl oheň na střeše.

Povinná procházka městem

24. června 2014 v 10:26 | Broskvička |  Deník
Dneska ráno jsem se povinně vydala do města. Proč povinně? Sice se za stydím, ale oficiálně jsem nezaměstnaná. Musela jsem na pracák. Přišla jsem tam a zjistila, že opět nevím, kam se se vydat, protože jsou zase změny a všechny nás proházeli.

Hlava se chová jako strom na podzim. Nechci aby mi někdo nabízel pomoc.

23. června 2014 v 10:28 | Broskvička |  Deník
I když jsem nadpis článku napsala v první osobě, není to zpověď mé osoby. Já naopak jsem ochotná nechat si pomoct, když nevím, jak mám v určité chvíli pokračovat, jenže většinou si musím pomoct sama. Jsem nucena vyhledat si informace a podle nich se zařídit. Je jedno, zda jde o mé zdraví, o zdraví mých zvířátek, květin, nebo jen potřebuju poradit. Ještě že ten internet existuje!

Trošku jiný víkend

22. června 2014 v 20:22 | Broskvička |  Deník
V sobotu jsem se vzbudila už před osmou hodinou. Zvláštní. Spát jsem šla v jednu a obvykle se pak probouzím těsně před devátou. Pravda, byla jsem bolestí vždycky několikrát za noc vzhůru, takže jsem to vlastně naspávala, ale i tak mě to překvapilo.

Prášky mění i vztah se zvířátkem

20. června 2014 v 10:10 | Broskvička |  Deník
Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ochočené zvířátko může ve vztahu ke mně změnit. Můj osmáček se neustále ke mně tulil, mazlil se, nastavoval krk a bříško, na mé zavolání jeho jména přiběhl. Je to pryč.