Dort

20. října 2014 v 10:34 | Broskvička |  Deník
Od úterý jsem se těšila, jak se o víkendu s dcerou pustíme do dortu s marcipánovým potahem a zdobením. Říkaly jsme si, že teď už to prostě dáme.

Na internetu jsem prošla dost stránek s recepty na dané téma a pár jsem si jich opsala ( ano, opsala naprosto postaru do mého sešitu s recepty) a v neděli jsme se do toho pustily.
Při vaření dceřiného oblíbeného guláše s knedlíkem jsem přpravila piškotový dort. Muž se podivoval, proč dort, tak jsem musela vysvětlit, že se chceme naučit zdobení, abychom udělaly dceři k narozeninám nádherně nazdobený dort. A když se nepovede ani ten, tak za pár dní po ní mám narozky já, tak upečeme další a to by bylo, aby se už nepovedl, když máme taková skvělá tvořítka.
Protože já nejsem pro nějaké náhražky, našla jsem si výrobu pravého marcipánu z mandlí. Těsto jsem zpracovala do tvaru knedlíku a dala na chvíli do lednice.
Když přišla ta správná chvíle, těsto jsem vyndala, naporcovala na část, která bude potahem a část, co bude na zdobení. Vzala jsem do ruky váleček a začala. Těsto se hezky rozválelo, ale ve chvíli, kdy jsme ho chtěly přendat na krémem namazaný dort, rozlomilo se na několik kousků.
Přidala jsem trochu rumu. S těsta se stal rybníček páchnoucí rumem. Ten syčák se nechtěl vsáknout. Tak jsme přidaly piškoty. Už to sice přestal být marcipán, ale naším cílem se stala snaha cokoli naplácat na dort. Začalo to vypadat dost divně. Sice chuťově dobré, ale na pohled... Začala jsem se vztekat. Práskla jsem těstem o vál, už jsem měla v ruce váleček, že s ním , s hajzlem, mrsknu také, ale dcera mě začala uklidňovat. Chopila se těsta sama. Kousek rozválela, položila na dort a pak kousek po kousku vyválela a zaplácávala okrémované díry. Nakonec nám zbylo těsto akorát na vykrájení a ozdobení. Chtěly jsme to zamaskovat. Jenže zase nic. Dcera nevěřila, že se s tím snažím pracovat správně, tak jsem šla vyhrabat návod s fotkou. Ano, dělala jsem to správně, ale jak jsme nakonec došly k závěru, počítá se s tím, že každý bude vyrábět tzv. český marcipán. Ne z mandlí, ale z mandlového aroma a sušeného mléka. Tahle hmota se prý dobře potahuje.
Když muž slyšel, co tam říkáme, začal se smát a prohlásil, že jsme jako pejsek s kočičkou, jen s tím rozdílem, že my jsme kočička s kočičkou. Přišel se podívat na naše veledílo a když se dosyta nasmál, zeptal se, jestli jsme tam daly i hlavu z husy.
Dcera měla cukání psát své sestřence ( dcera mojí sestřenice, co dělá hotelovku a svá krásná díla ukazuje na facebooku), jak se s tím pracuje. Zarazila jsem ji s tím, že už vidím, jak se moji příbuzní budou smát našemu umu, tak radši až se spolu uvidí. Do té doby to můžeme zkoušet.
Vlastně tyhle dorty dělají obě moje neteře, obě švagrové a jen na mně a mou dceru nebylo shůry pamatováno a jsme totálně nešikovné.
Ale my to nevzdáme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama