Hluk kolem nás

23. října 2014 v 10:23 | Broskvička |  Zamýšlení
Vnímáte také kolik hluku kolem nás je? Už se v podstatě nedá říct, že je někde oáza klidu. Je to škoda, protože všichni potřebujeme alespoň občas ničím nerušené ticho a klid.

Začala jsem si toho všímat asi před třemi lety a děsí mě, jak moc se to zhoršuje.
Když jsem byla malá, tak samozřejmou oázou klidu byla vesnička, kam jsem jezdila k babičce. Vesnice je malá a její výhodou vždycky bylo, že je dál od dálnice a skrz ni cesta nevede. Kdo přijede, musí stejnou cestou pryč. Kolem byly lesy, do kterých jsme chodili na houby, na maliny a ostružiny, ale najedou se stromy začaly ztrácet. Ne, pláně po nich nejsou využité ke stavbě budov - naštěstí- ale stromy tam chybí. Lesní zvěř, kterou jsme na svých procházkách potkávali, je najednou pryč. A u našeho domu je najednou slyšet hluk z dálnice, který býval dříve jen v dopravní špičce. Já vím, někdo může namítnout, že dnes je provoz o mnoho hustší, než dřív, ale tím to určitě není.
Strašně moc mi chybí procházky známým prostředím, místy, kam jsem chodívala jako malá, nebo i později.
My jsme se dostali na chalupu letos v létě až po roce. Vydali jsme se do lesa. Nestačili jsme se divit. Místa, kam jsme chodívali na houby už neexistují! Všude jsou jen holá místa a tam, kde ještě stromy zbyly, je možné narazit jen na brouky. I ti ptáci to vzdávají. Přitom ptačí zpěv je hudba nejsladší!
Jediné, co člověk může i v těchto místech slyšet, je hluk od aut.
Je mi smutno z toho, jak jsme my, lidé, zatočili s tím nejcenějším, co máme. S přírodou.

Dokonce v noci je neustálý hluk. Nejen ve městech, ale i na vesnicích. Auta pořád jezdí sem tam, o víkendech se po širém okolí rozléhá rámus z diskoték.
Vždycky jsem milovala, když mě po ránu na chalupě budil kachní rámus z rybníka, kohoutí kokrhání a když se blížil podzim , tak i zvuk cirkulárek. To jsou zvuky vesnice.
Dnes se po ránu rozléhá hluk motorů aut a motorek a přirozený rámus od zvířat žijících na vesnici je ten tam. Lidé, kteří strávili celý život na vesnici a nebyli to žádní uprchlíci z měst, ještě chovají zvířata pro svou potřebu, ale lidé přistěhovalí z města mají místo slepic bazén, místo dětských kol a koloběžek čtyřkolky, místo hlídacích psů pokojové mazlíčky, místo záhonu s vlastní zeleninou houpačku a židle se stolkem a slunečníkem. Místo ptačího zpěvu si pouští muziku z reproduktorů, která bezohledně rámusí na celé kolo.

Podařilo se mi od muže chytit kašel. Ale nejhorší jsou noci. Teď dvě noci za sebou jsem prokašlala. Vstávala jsem dneska tak unavená, že jsem si slíbila, že po snídani a zaopatření zvířátek, si ještě půjdu lehnout. Třeba ještě na hodinku usnu a bude mi líp.
Spletla jsem se. Zavřela jsem balkon, okno, dveře do síně, ale hluk jsem nepotlačila. Ano, ten zvenku slyšet nebyl, ale neustálá jízda výtahu, klapání bot v kterémkoli patře a bouchání dveří od výtahu, který způsobuje náš soused ( nevím proč ho to tak baví; když muž utáhl dveře od výtahu, aby při prudším zavírání nebouchly, tak soused po zjištění, ihned šroub povolil a dveřmi tříská solidně- je mu dost přes sedmdesát, tak se to možná dá brát jako určitou známku počínající demence, nevím). Když ale v jednu chvíli začal někdo nad námi kýchat, vstala jsem. Zjistila jsem, že jsem ležela pouhých patnáct minut!
Tento dům je šíleně špatně odhlučněný. Je slyšet všechno. Zřejmě byl postavený narychlo, z nejlacinějších materiálů, hlavně, aby uspokojil co nejdřív a co nejvíc zájemců o bydlení. Je to nejhorší panelák, kde jsem bydlela. A to už žiju ve čtvrtém.
Dokonce jsem už začala uvažovat, že si pořídím špunty do uší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama