Utrácíme

27. října 2014 v 14:33 | Broskvička |  Deník
Když jsou ty prázdniny, tak jsem se rozhodla, že dneska vyrazíme s dcerou na nákup. Nové rifle a zimní boty potřebuje, v normálním týdnu nemá čas na courání po krámech, tak na to využijeme dnešek, říkala jsem si.

Obchody otvírají v devět, tak jsme vyrazily tak akorát před půl desátou. Autobus přijížděl zrovna, když jsme přicházely na zastávku. Rovnou jsme nastoupily, sedly si vzadu a autobus se rozjel. Na příští zastávce nastupovala paní s kočárkem. Na to, že se mají vejít dva, na místo jim určené, se nedostala. Tam se roztahovala jiná maminka, která neměla ani náhodou v úmyslu dát svůj kočárek trochu jinak. Nic si vzájemně něřekly a nově přištoupivší zůstala stát blíž ke dveřím a když lidé vystupovali, tak s kočárkem manipuloala, aby mohli všichni vyjít. Že by to s tou druhou nějak hnulo? Ani náhodou. Ještě se blbě tvářila a ohledávala svůj kočárek, jestli jí něco při vyhýbající se manipulaci neprovedla.
Vystoupily jsme u obchoďáku a vešly. Moje naplánovaná trasa začínala obchodem Takko. Chtěla jsem přesvědčit mou dceru, že skutečně potřebuje větší podprsenku. Vyzkoušela a přitakala. Ono je pravda, že v menších košíčcích vypadají ňadra větší, ale vzhledem k tomu, že je to zátěž na záda, jsem jí vnutila správnou velikost.
Zaplatila jsem a šly jsme do Gate, kde většinou nakoupíme.Ty časy jsou ale pryč. Dcera si vybrala černé rifle, našly jsme správnou velikost a dcera odcházela do kabinky. Vzhledem k tomu, že jsou módní skiny, jiné samozřejmě neměli.
Když se do nich nasoukala, ukázala se mi. Slušely jí. Odkývala jsem, že si je může vzít a ještě jsem jí vnutila, aby si vyzkoušela chlupatou mikinu s ušima. Byla nádherná. Tedy dcera. Jenže mikina stála 500 a já jsem za ni tolik dát nechtěla.
Čekala jsem před kabinkou a najednou slyším funění a hekání. "Mami," ozvalo se z kabinky,"já ty kalhoty nechci, vono se z nich nedá svlíknout."
Dole totiž jsou nohavice tak úzké, že by musela mít nohy jak mimino, aby šly stáhnout.
Odcházely jsme s prázdnou.
Vešly jsme do New Yorkeru, ale tam jsme také nepochodily. Zbývalo nám "céáčko". Konečně obchod, kde maji na výběr!
Dcera odcházela do kabinky s více kalhotami a já se šla ještě porozhlížet. Zaujal mě stojan s riflemi za 298 korun. Našla jsem tam svou velikost, ale i dceřinou. Vzala jsem jedny kalhoty a odnesla jí je. Kupodivu jí seděly nejlépe. Ale já už si je holt nekoupím.
Z obchoďáku jsme vyšly celé zpocené a šly do vzdálenějšího obchodu. Je to kamenný obchod, co patří vietnamským obchodníkům, ale nakupuje se tam fakt dobře. Počítala jsem tam s botami na zimu. Loni jsem tam prvně dceři koupila boty a vydržely jí celou zimu, narozdíl od drahých bot od renomovaných značek.
Nejprve naše cesta vedla do patra k oblečení. Já jsem se tam šla podívat po kousku spodního prádla a dcera zatím chodila a hledala triko s dlouhým rukávem. To sice nenašla, ale přiřítila se s mikinou. Chlupatá s kapucí. Na kapuci soví obličej. Jestli někdo doufá v mé konečné ne, zklamu ho. Vzala jsem jí to k Vánocům. Stála... 500. Takže jsem to nějak nevychytala.
Sešly jsme dolů pro boty, ale dcera si nevybrala. Mně se líbily jedny úžasné kotníčkové na podpatku. Přesně takovou výšku nosím. Bohužel, byly mi velké. Menší velikost neměli.
Když jsme ale odcházely, dceři zářily oči a pochvalovala si, jak je její máma super. Utracené peníze za něco jiného ( mikinu jsem stejně chtěla koupit k Vánocům) se mi vyplatily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama