Září 2015

Zvířecí manévry

30. září 2015 v 11:17 | Broskvička |  Volné vyprávění

Jak už podle názvu se dá pochopit, dnešní psaní bude o podivuhodném chování našich kluků.

No, když chce, aby se s ní jednalo dospěle...

29. září 2015 v 11:13 | Broskvička |  Deník
To, že mám dceru na prahu dospělosti tady už zaznělo mockrát. Jsem hrdá na to, jak se mi ji podařilo vychovat a byla jsem šťastná, jak jsme skvěle propluli pubertou. Bohužel, v podivném chování se teprve začíná projevovat.

Výchova dělá člověka

25. září 2015 v 11:39 | Broskvička |  Zamýšlení
Všichni víme, že na svět člověk přichází s určitými dispozicemi a je jen na nejbližším okolí, jak s tím človíčkem bude pracovat a utvářet ho.

Tchán

24. září 2015 v 11:03 | Broskvička |  Deník
Včera se muž vrátil od rodičů se špatnou zprávou. Ale já začnu nejdřív od začátku.

Další zvířecí postřehy

23. září 2015 v 11:06 | Broskvička |  Volné vyprávění
O chování našich zvířátek jsem toho napsala už dost, ale ne tak dost, abych s tím přestala. Strašně ráda je pozoruju a vnímám, jak se chovají k sobě navzájem i k okolí. Tedy, kromě křečků. To jsou samotáři a vzhledem k našemu nenásilnému chování vůči jakémukoli zvířeti, jsou svéhlaví a oni si rozhodují, zda půjdou ven z klece, nebo si budou hrát tam.

No....

22. září 2015 v 10:52 | Broskvička |  Deník
Na rehabilitaci jsem se dneska vypravila tak, abych zbytečně nevysedávala v čekárně. Byla jsem trochu nervózní, jestli nepřijdu pozdě. Přišla jsem pět minut před osmou. Posadila jsem se, odevzdala kartičku a přesně v osm mě sestra zavolala dovnitř. Lůžko mi připravovala jedna, která strašně řve a na každého mluví jako na pitomce. Ale asi je jinak dobrá, protože tam pracuje už několik let.

Rozcouráno

21. září 2015 v 12:48 | Broskvička |  Deník
Dneska jsem byla na rehabilitaci objednaná až na desátou hodinu. Takže když dcera odešla na druhou vyučovací hodinu ( zase jim první odpadla) , tak jsem měla čas pomalu uklidit a v klidu bez stresu se vypravit.

Projížďka

19. září 2015 v 20:48 | Broskvička |  Deník
Když jsme dneska šli do garáže, opěvovala jsem počasí. Svítilo sluníčko a bylo tak akorát na nějakou procházku. Muž nejdřív nic neříkal a pak jen tak nadhodil, že kousek odtud je pouť. Dcera se toho hned chytila, ale já jsem nechtěla mezi lidi. Naopak, táhlo mě to někam do lesa. Ale to začala dcera tvrdit, že se musí učit a na procházky po lese nemá čas. Ani jsem se nemusela nijak rozmýšlet a řekla jsem, že pojedeme sami. Touha po procházce v lese v klidu byla silnější než žehlení a vymývání skříně u dcery v pokoji.

Knihy a my

18. září 2015 v 11:28 | Broskvička |  Zamýšlení
Každý z nás někdy přečetl nějakou knihu. Nejde o to, zda to bylo naposledy ve škole, nebo včera, ale o to, co. Ve škole nás nutí číst kvalitní literauru, abychom získali přehled o tom, jaký styl se v tom kterém období používal, jaká slova byla používaná, jaké příběhy zajímaly čtenáře v daném období.

Lhát není pro mě

17. září 2015 v 10:54 | Broskvička |  Deník
I když normální člověk občas zalže, já to obvykle nedělám. Možná proto, že je jednodušší říct pravdu a pak si člověk nemusí pamatovat, co jiného řekl. A výmluvy, koktání, rudnutí ( které mám mimochodem na dením pořádku i bez lhaní) není nic pro mě. Proto asi lidi štvu, když řeknu na rovinu svůj názor, nebo důvod, proč něco nechci. Sice se to snažím zaobalit do hezčích slov, ale ne do lhaní.