Pořád jsem doufala, že s přibývajícím věkem nebudu mít problémy vstávat brzo. A ono to pořád nepřichází.

Díky tomu, že třídní učitel mé dcery je dlouhodobě nemocný a ještě jedna učitelka je na dlouho mimo pracovní proces, musel se překopat rozvrh snad všech tříd, a tak se stalo, že dcery třída má poprvé za celou dobu v pátek od sedmi hodin.

Včera mě prodavačka vyděsila informací, že když má člověk cokoli v opravě, tak si to musí hlídat a občas se chodit ptát, jestli už ta věc není spravená.

Když jsem včera manželovi převyprávěla svůj příběh, začal mluvit o tom, že jestliže jsem převrátila byt vzhůru nohama a nenašla ( další ) účtenku, tak je to moje vina a já jsem ta, kdo je vyhazuje, aniž bych přemýšlela o tom, že bych je mohla potřebovat.

Loni jsem chtěla od Ježíška pěkný, funkční dárek. Ne, žádný pracovní nástroj. I když, vlastně, no, Venušiny kuličky. Vybrala jsem si podle rady příjemné prodavačky. Byly nejdražší, ale nevydávaly rámus, který by každého rušil při nošení v mém těle, byly ohebné, abych si mohla pohodlně sednout a nebát se, že se něco s nimi stane, nebo že bych pocítila nepohodlný pocit a těšila jsem se, až skončí dceři prázdniny a já je budu moct vyzkoušet.

Já vím, že jsem přes léto občas něco o našich kloučkách napsala v normálních článcích, ale ráda bych se dneska zaměřila zase čistě jenom na ně.

Těšila jsem se na dnešní den. Byli jsme domluvení, že pojedeme do zoologické do Ústí. Byla poslední, která nám chyběla do počtu tří, do kterých jsme si koupili slosovatelné vstupenky. Jenže ve čtvrtek muž přišel s tím, že bude muset v sobotu do práce. Cítila jsem se dost zklamaná, ale co jsem mohla dělat. Včera pro změnu volal ( na dceřin starý mobil ), že bude muset zůstat v práci dlouho, ale zato v sobotu budeme moct jet. Začala jsem se těšit.

Protože včera dceři odpadla odpolka, byly jsme domluvené, že až se vrátí, půjdeme se podívat do půjčovny po plesových šatech. Dcera měla jasnou představu, jaké chce. Černé. Nedala si to rozmluvit, protože říkala, že se jí rozhodně musí hodit k brýlím, které má černofialové a fialové šaty nechce. Doufala jsem, že až bude zkoušet, změní názor.

Na včerejší podvečer byla na gymnáziu svolána třídní schůzka. U maturitních tříd šlo o ples. Neumíte si představit, jaké vášně dokáže jediná nekolikahodinová akce rozdmýchat nejen mezi studenty, ale také mezi jejich rodiči.

Na dnešní dopoledne jsem čekala dva měsíce. Byla jsem na 10.50 objednaná na ortopedii, kam mě doporučila neuroložka, aby mi byl předepsaný bederní pás.

Včera jsem byla mou dcerou " donucena " si vzpomenout, jak se za mých školních časů vyučovaly jazyky. Proč ? Vysvětlím.