Když tu v neděli byli mužovi rodiče, docela jsem v jednu chvíli koukala a nechápala. Byla to poznámka o jejím druhém, milovanějším ( sama se tak už dřív vyjádřila ) synovi.

Páteční volební odpoledne začalo zvláštně. Dcera nervozitou z toho, co ji čeká následující hodiny pořádně neobědvala, a tak si s sebou vzala jídlo na zalití horkou vodou ( od Vitany ), že si ho dá dřív než předpokládala, když tedy nejedla.

Takže dneska tu máme opakování senátních voleb. Kdo si občas něco tady přečetl a nevěděl, v jakém to "pěkném" městě bydlím, už to ví.

Včera jsem byla na dvanáctou objednaná na kontrolu k ortopedovi. Přišla jsem deset minut před. Chviličku na to vyšla sestra, s ještě jednou paní jsme ji podaly zprávy se slovy, že jsme objednané a už jsme jen čekaly.

Ve čtvrtek večer jsme šli brzy spát. Čekala nás cesta do Brna na den otevřených dveří na vysoké a protože je to odtud daleko a člověk neví, co ho může na D1 potkat za nepříjemnost, chtěli jsme vstát v pět, abychom v šest mohli vyjet.

Úplně na začátek bych chtěla poděkovat člověku, který mi včera napsal, že si mě přidal do oblíbených blogů. Nevím co se stalo, ale když jsem schválila publikaci komentáře, tak mi komentář zůstal na místě a nikde se neobjevil. A pak úplně zmizel. Takže díky.

Tak už jsem zase tady, abych napsala něco o našich chlapečcích. Vím, že je to asi nezáživné, ale já o nich píšu ráda.

V sobotu byla dcera na Univerzitě Karlově a večer se vrátila s tím, že tam se jí nelíbí, přípravné kurzy na přijímačky jsou drahé a vůbec měla pocit, že tam se dostat, by neměla šanci. Zkrátka druhá vysoká, co jí něco není vhod.

Budík mi zazvonil přesně ve čtvrt na sedm a já si uvědomila, že je před námi daleká cesta.

Když jsem se ospale vypotácela z koupelny a v kuchyni mrkla z okna, zjistila jsem, že fouká silný vítr. ´No nazdar,´pomyslela jsem si, ´to bude cesta.´ Udělala jsem snídani a sedla si ke stolu. Za chvíli se štrachala dcera.

A protože jsem byla pořád v kuchyni, začal na mě některý z kluků hulákat, aby mi připomněl, že už nespinkají a očekávají nějakou tu mňamku.

Je zvláštní, jak pokračují přípravy na maturitní ples u dcery ve třídě. Chvíli dospělé děti si představují, že rodiče mají nějakého, s prominutím, serpenízka, který poslouží vždy, když ony si řeknou o další peníze.

Celé čtyři roky jsme byli ( alespoň někteří z nás ) poctiví a zaplatili jsme všechno, co se po nás požadovalo, aby naše děti mohly mít hezký ples.