Na zkouškách a co my?

5. června 2017 v 20:29 | Broskvička |  Deník
Budík jsem si nastavila na 5.25. Muž chtěl vyjíždět ve čtvrt na sedm, protože se bál rozkopaných silnic a tím pádem následných zdržení a pak známe, jak ucpaná Praha bývá.

U garáže jsme dali do auta kameru, kterou jsem chtěla už dlouho a mohli jsme vyrazit.
Když bylo půl osmé a my jsme postávali na skoro každém semaforu, začínala se mě zmocňovat nervozita.
Nakonec jsme k fakultě dorazili pár minut před osmou, takže dcera měla ještě čas skočit si do krámu pro něco k jídlu.
My jsme se už včera dohadovali, kam se vydáme. Já chtěla do obchoďáku, muž na chalupu.
" V pondělí tam nikdo nebude a musíme tam taky ject," dodal.
Když mi tedy položil otázku, kam jedeme, odpověděla jsem, že na chalupu. Ale jen na otočku.
Od fakulty, pokud jsou silnice a tunely v pohodě, jsme tam za půl hodiny.
Přijeli jsme tam za čtyřicet minut.
Couváme na příjezdovou cestu k baráku a já vidím, že jsou otevřené dveře.
"Někdo tu je," poznamenala jsem a už jsem viděla bráchovy cigarety a jeho oblíbené skládací křesílko. A tumáš čerte kropáč, na dvorku stojí auto i druhého bráchy.
Začala jsem se smát.
" Jsou tu voba, hahaha, jasně, v pondělí tu nikdo nebude," smála jsem se.
Muž nereagoval. Akutně potřeboval na malou, tak se bál i zasmát.
Nikdo nás nešel vítat.
Jen Alan, bráchův pes, ke mně přiběhl a začal se mazlit s mýma nohama.
Shýbla jsem se k němu:" Ty ještě žiješ? Ájíčku, zlatíčko," mazlila jsem se s ním.
Vím, že otázka je dost morbidní, ale on je dost starý. Do té doby jsem si myslela, že je mu tak třináct, protože když si ho syn bráchovy přítelkyně kdysi vzal v útulku, tak tvrdil, že oni jsou přesvědčení, že jsou mu dva. A totéž řekl i veterinář.
Vešli jsme do baráku a první co muž udělal bylo, že vzal za kliku od záchoda.
" Co děláš?" ozval se jeden z mých bratrů, který tam trůnil s knížkou.
Musel to být divný pocit sedět na záchodě a najednou se ve dveřích objeví člověk, kterého neviděl několik let.
Ještě že máme ten komfort a nechali jsme i funkční a udržovanou kadibudku. Muž vběhl tam.
Za chvíli vycházel s blaženým výrazem.
Vtom vyšel druhý brácha, který ještě před chvílí bral ranní sprchu.
Vykulený, co tam děláme. Vždyť je pondělí!
Vysvětlila jsem, že jsme dceru vezli na přijímačky na fildu a začali jsme se bavit o Ájovi. Je prý hodně nahluchlý, špatně vidí, má trochu blbý zuby, ale jinak je fit.
" No, vidím, že ani artrozu nemá," řekla jsem moudře," a učůrává?" byla jsem ještě chytřejší.
" Ne," odpověděl brácha hrdě a pohladil ho.
" Ale už je dost starej, takovejch třináct let, ne?"
Zasmál se.
" Ne, sedmnáct," vychutnával si můj vykulený výraz.
" My jsme ho nechali pořádně vyšetřit a nakonec jsme zjistili, že je starší, než jsme si celou dobu mysleli," dodal a znovu se sklonil, aby ho pohladil.
Když jsem se ještě pochlubila, jak dcera dobře zvládla maturitu, tak mi odpověděl, že to vlastně čekal, protože je hodně chytrá.
Přišel druhý brácha, ale nekomentoval, jak se na záchodě lekl.
Dostali jsme kafe a bavili se.
Prošli jsme rodovou historii, brácha se mě ptal jestli jsem nenarazila na nějaká dvojčata v rodokmenu, protože on pátrá a nic a ani u muže své dcery žádná nejsou.
Tak nakonec řekl, že asi má dcera pravdu, když hledala a zjistila, že se to stalo asi takhle: Ona kromě svého povolání ( psycholog ), učí jógu pro plodnost. Takhle se to asi nejmenuje, ale má to přinést kýžený výsledek. To cvičení uvolňuje pánev, svaly kolem a zřejmě to má určité výsledky i na cvičitelku.
Ukázal mi fotky jak dvojčátek narozených v dubnu ( kluk a holka ), tak i kluka od druhé dcery, který se narodil v březnu.
Až jsem se divila, jak skvěle se chovali. Možná jim došlo, že urážet a ponižovat mě není dobré pro naše vzájemné vztahy.

Seděli jsme na lavičce a sluníčko začínalo docela připalovat.
Brácha najednou otevřel slunečník, abychom se neupekli.
Vyprávěla jsem, jak se mi ve foťáku nafoukla baterka a já ji dolovala asi hodinu, než jsem ji zdárně vyndala. Poté jsem novou sháněla po obchodech, ale bez úspěchu.
Tak mi řekl, že si ji mám koupit přes net. Já vím, nic jiného mi nezbývá. Zkrátka jsem to v krámech zkusila.
Dozvěděli jsme se i věci, o kterých radši nebudu mluvit, protože ty mě hodně zarazily a vykolejily, ale najednou bylo půl dvanácté a volala dcera, že už na nás čekají s kamarádkou.
Jojo, smála se jí, že ji tam povezeme a pak se zeptala, jestli ji vezmeme taky.
Ona je o dva roky starší než dcera a byla na zkoušce.

Protože je to holka, co sází a nikdy nevyhraje, musela jsem se při našem prvním setkání zeptat: " Tak jak jdou sázky?"
Chudáka jsem zarazila.
" Moc to nejde, ale já už ani nesázím."
" Já musela, to se nedá nic dělat."
" Já jsem ti říkala, že to přijde," ozvala se dcera a smála se jejímu vyjevení.

Přijeli jsme domů.
Vešla jsem do ložnice, koukla na sebe do zrcadla a zjistila, že mám spálený obličej.
Zase vypadám.
Já nevím, ale mně stačí být na sluníčku chvíli a už se mi obličej spálí. A to jsem se dneska v tom fofru zapomněla namazat i svým obvyklým krémem.
Nepočítala jsem s tím, že takovou dobu budu trávit venku, tak jsem si s sebou nepřibalovala opalovací krém.

Kvečeru se muž rozhodl, že musí zjistit, jak to vypadá, když se zapojí kamera k počítači a bude projíždět trasu.
Tak se mu to líbilo, že málem obě cesty ještě celé sledoval.

Jo a co myslíte, jak vypadá můj o deset let starší brácha, kterého jsem neviděla čtyři roky?
Jako můj vrstevník a na skráních má po dvou šedivých vlasech.
Já kdybych se nebarvila, tak díky svým šedivým vlasům vypadám starší než on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama