Zvířecí život -XX- Zase jsem tu, Míša

15. června 2017 v 18:07 | Broskvička |  Volné vyprávění
Ahoj. Pšššt, nikdo neví, že jsem tu, ale už jsem to nemohla vydržet. Mám bohatý život, o který se musím s vámi podělit. Nebo aspoň mně to tak připadá. Tak schválně...

Nevim už, jak je to dlouho, ale ráno vypadalo idylicky.
Máma vstala, dala mi dvě dýňová semínka, oříšek a myslela, že to mi bude stačit.
Dál se věnovala klukům.
Jenže já jsem si svoje snědla rychle, tak jsem si říkala, proč bych ji neměla pošťouchnout k tomu, aby si mě vzala do kuchyně, kde to pořád tak báječně voní a vždycky se tam pro mě ještě něco najde.
Tak jsem začala lézt na domeček, natahovat se na dvířka...
Zajímalo by mě, kterej blbec vymyslel, že mám dveře na stropě!
Když na mě mluvila a snažila se mě odbýt slovy, že už jsem měla svou mňamku, zintenzivnila jsem svoje vnucování.
To ne, takhle rychle se odbýt nedám. A pak, máma stejně nevydrží.
Najednou vstala a uklidila krabičku s naloupanými oříšky. Už jsem se těšila, že jdu s ní, ale odcházela sama.
Haló, já jsem tady, volala jsem po křeččím, ale asi mi nerozumněla. Tak jsem lezla po mřížích. Vtom se otočila a já uslyšela slova, na která jsem čekala:" Tak pojď, půjdeš se mnou na snídani."
Celá natěšená jsem slezla a čekala, co asi tak dostanu.
Jééé, na stole stojí pořád ještě květináč s bazalkou! Doufám...
Ano, ano, ano, nadšeně jsem poskakovala, když mámina ruka se vsunula do klece a podávala mi lísteček. Popadla jsem ho a než máma vyndala hrnky, měla jsem ho v sobě.
Mlsně jsem pokukovala dál.
Protože máma snídá jogurt, dala mi na malé, prý křeččí, lžičce ochutnat.
Je výbornej.
Ale mně se líbila i lžíce. Snažila jsem se jí mámě vytrhnout, ale ona nepustila a ještě nahlas řekla, že mi ji nedá.
Jak to? Svýmu mazlíčkovi nedá, co mu na očích vidí?
A tak jsem se spokojila s tím, že jsem měla jen jídlo a pak jsem čekala, až se máma nají.
To vonělo božsky! Máma jí jogurt s ovocem a nějakýma hrudkama, co mi občas nabízí a já je chroupu, ale to kafe!
A nedá a nedá.
Když dojedla a mě odnesla do obýváku, jasně jsem jí dala najevo, že nehodlám jít ještě spát, ale naopak, chci ven.
Nenechala se dlouho přemlouvat.
Mou klec dala na gauč, sundala mříže a já vylezla. Jenže tam je málo možností na zábavu, tak mě máma vzala do ruky a nesla mě k holce do pokoje, abych blbla na válendě.
Snažila jsem se jí utéct, protože nechápu, proč když mám čtyři nožičky, se musím nosit.
Otevřely jsme dveře a... holka byla ještě v posteli!
To jsem nečekala. Máma mě k ní šoupla a já jí šla vzbudit. Tedy, lezla jsem přes ní a dupala, jak jen to šlo.
Vzbudila se a vzala mě do ruky.
Začala na mě ťuťat, ale já chtěla běhat, tak jsem jí vyskočila.
Máma mezitím roztáhla žaluzie a holka hlídala, abych někam nezalezla.
Běhala jsem, lezla a máma se najednou rozhodla, že mi přinese klec, abych nemusela pak zpátky zase v ruce.
Jenže já jsem se rozběhla za ní. Už jsem jí skoro měla, skoro jsem se jí držela za kraťasy, když vtom jsem ucítila, že nemám pod nohama postel a svalila jsem se na koberec na záda.
Holka se lekla, máma se otočila ve chvíli, kdy jsem tam ležela na zádech jak brouk na krovkách a holka se mě snažila vzít do ruky a honem mě začaly utěšovat.
Mně nic nebylo, ale zapamatovala jsem si místo, kde jsem spadla.
Od té doby mě máma nespouští z očí, když je u mého, prý venčení, holka. No, jednou mi dala facku, až jsem se převrátila a teď tohle.
Ne, nebyla to opravdová facka, ale já jsem naběhla do otevřené dlaně a převalila jsem se.

A protože mi připadá, že válenda, i když je vždycky připravená na moje dovádění, malá, běhám na místo, odkud jsem spadla a snažím se o totéž ještě jednou. I když teď úmyslně.
Máma mi v tom pořád brání.
Dokonce zjistila, že když se začnu vztekat, tak vydávám pach jako spálená guma.
Kdyby tak tušila, odkud to vychází!!!

Dneska ráno jsem se pomněla!
Dostala jsem po obvyklých mňamkách dva vršky bazalky, každý s šesti lístky a ještě jogurt!
Já se tak mám!
Protože jsem byla hezky napapaná, chtěla jsem si užít trochu toho běhání mimo klec.
Máma mi to zkoušela rozmluvit a vždycky, když dala ruku do klece, aby mě sundala z nebezpečného místa a mluvila na mě, já jsem se snažila lézt k otevřeným dveřím, kudy ke mně vlezla ruka.
Nepovolila mi to, ale nakonec jsem slyšela slova:" Tak jo, půjdeme do pokojíku, ale nejdřív musím XY udělat snídani, protože už je v koupelně."
Chvíli rachotila v kuchyni a já, protože jsem hodná holka, seděla jsem na domečku a čekala.
Pak mě máma i s klecí odnesla do pokojíku, kde jsem honem vylezla a začala šmejdit.
Deka, kterou tak miluju, byla ještě teplá. To nechápu, já se do ní zachumlávala večer, jak to mohlo vydržet?
Holka přišla z koupelny a já jsem na ni koukala tak, že jí bylo blbý se přede mnou převlékat, tak šla jinam. Co jí na tom vadí? To se před Mišulkou stydí? Já jsem taky holka.
Pak jsem vlezla mámě na klín a protože mám ráda její pach, snažila jsem se ukrást aspoň kousek jejích kraťasů, abych si je vzala domů na spaní.
Máma mě vzala do ruky se slovy: " Mišulko, co to děláš? To jsou moje kalhoty a já ti je nedám."
Já vím, že jsou její, právě proto je chci.
Když jsem neuspěla, tak jsem od mámy utekla a začala jsem očichávat rohož na zdi u postele. Můžu vám říct, že je jetá. Kluci se na ní dobře podepsali! Ale když jsem chtěla kousnout já, to byl hned oheň na střeše! Chudinka Mišulka!
A protože jsem byla nakrknutá a máma si toho díky mému smrádku všimla, strčila mě do klece, přiklopila a odnášela ještě ke klukům do obýváku.
Mně už to bylo jedno. Zalezla jsem do domečku a z trucování, kdy si mě nikdo nevšímal jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama