Bože, proč ?

18. října 2017 v 11:32 | Broskvička |  Volné vyprávění
Zřejmě svými slovy v nadpisu naštvu některé lidi, ale když ateista tato slova pronese, už to znamená, že chápání určitých věcí je nad lidský rozum.

Minulé pondělí odpoledne mi cinkla zpráva, že mám auto opravené a můžu si ho buď ještě ten den, nebo následující, vyzvednout.
A tak jsem se druhý den, tedy v úterý, vydala do servisu.
Protože mi týden před tím propadla technická, byla jsem přesvědčená, že mi v Huyindai poradí nebo dokonce pomůžou.
Ó, jak jsem se spletla.
Nejdřív jsem šla do servisu k technikovi zaplatit za prohlídku, kterou nechávám před technickou dělat.
Velice rychle mi přečetl, co na autě udělali, jak je co v pořádku a bylo mi řečeno, že pokud mi začne blbnout přes zimu baterka, mám ji dát na nabíječku.
Fakt rada nad zlato!

"Mám ale problém," začala jsem zeširoka, " během doby, co jsem tu auto měla, mi propadla technická ( připomínám, že mi auto opravovali po mém tvarování). Jak to mám teď udělat?"
Takovou odpověď jsem fakt nečekala.
" Musíte si tam auto dopravit a nenechat se chytit policajtama," zaznělo z technikových úst.
" My se neodvážíme do něj sednout, protože, kdyby nás chytili, tak policajty nezajímá, že jsme ze servisu, ale zaplatili bysme pokutu ze svýho," dodal s úsměvem, který jasně říkal polib si.
Chvíli jsem na něj zírala a pak jsem jen zaplatila účet.
Odtud jsem musela vedle do servisu pro Suzuki, protože tam sedí likvidátor škod a ten měl u sebe moje klíčky.
Nejdřív na mě dost divně koukal, když jsem mu řekla, proč tam jsem, pak beze slov vyndal klíčky a hodil mi je jak psovi kost.
A už chtěl odejít, když jsem se ještě "drze" zeptala, co na tom dělali a kolik mě to bude stát.
Otráveně se podíval do papírů a suše mi oznámil, že ...a teď jsem jen rozuměla, že lakovali a lakovali, mám čekat, až mi přijde faktura od pojišťovny a celková škoda vychází mezi 15 000 -20 000!!!!
Odkývala jsem to a odcházela.
Tak já jsem udělala na autě škodu dvacet tisíc a to jsem jela tak pomalu, že i na kole se rozjíždím rychleji!

Přišla jsem k autu ( ne nikdo mi nešel ukázat, jak to opravili, to jsem si musela obejít sama!!!), otevřela dveře a najednou jsem se tak rozklepala, že jsem si nemohla ani vzpomenout, kde se zapínají stěrače.
A protože auto bylo postaveno čumákem k zídce, bála jsem se, že dám blbě zpátečku a znovu ho nabořím.
Jsem žena okamžitých rozhodnutí.
Otočila jsem se, auto zamkla a vešla zpátky do salonu, kde jsem oslovila paní ve funkci technika.
" Nezlobte se, že otravuju, já vůbec nejezdím, mohla byste mi poradit, kde se zapínají stěrače?"
Zvedla hlavu od papírů, nevěřícně se na mě podívala, protože si myslela, že žertuju, ale když uviděla můj výraz, začala mi popisovat, kterou páčku mám zvednout.
Asi jsem vypadala, že se každou chvíli zhroutím, tak se zvedla a šla mi to ukázat.
Poté jsem ji poprosila, zda by mi nevycouvala, protože se bojím, že to tam hned rozbiju.
Usmála se, vycouvala, já jí upřímně poděkovala, nasedla celá třesoucí se do auta a pomalu na dvojku jsem vyjížděla. Na ni jsem jela až na kruháč, který je kus nad servisem. Teprve při výjezdu z něj jsem zařadila trojku, ale když jsem dojížděla k zastávce, tak autobus akorát hodil blinkr a chtěl vyjíždět.
Místo, abych zastavila a dala mu přednost, jsem přidala a auto za mnou také.
Autobusák se mohl ublikat.
Byla jsem tak vyděšená, že sedím za volantem po kolizi, že jsem věděla s jistotou, že bych se pak do kopce nerozjela, kdybych se zachovala podle předpisů.
Zase na druhou stranu, tady jsem v životě neviděla, že by tam nějaké auto dalo autobusu přednost. Nejsem jediná. Jenom jsem možná jediná, kdo by se už nerozjel.
Dojela jsem na parkoviště. Tam už jsem byla klidná, že jsem dokonce s couváním zaparkovala.

Sotva jsem došla domů, volala jsem mužovi s tím, co mi řekli v servisu.
Byl šokovaný. A to nejen z toho, že mě s technickou poslali do háje, hlavně z té nekřesťanské sumy za opravu.

Doma muž zjistil, že nám neudělali určité úkony a tak sedl k počítači a dal se do detektivní práce, aby našel kontakt na Hyundai. Když po nějaké době nalezl e-mail, napsal tam stížnost.
On je totiž zvyklý od Škody, že hodně úkonů dělají automaticky, holt škodovka je škodovka.
Odpověď, kterou obdržel, nechápal.
Je nám líto, ale zákazník je povinnen říct, co nadstandartně požaduje.
Poté řekl:" UŽ NIKDY VÍC HYUNDAI DO BARÁKU NESMÍ!!!!!"

Do doby, než se vrátil z práce, jsem si našla místní STK a na stránkách mají otvírací dobu. Dokonce v sobotu. Nejdřív jsem tam zavolala a nějaký pán mi řekl, že se nemusíme objednávat. Můžeme přijet kdykoli.
Tak jsme se večer dohodli, že tam v sobotu zajedeme.
Jenže...
V pátek večer, když jsem tyto stránky navštívila ještě jednou a klepla na odkaz na web, ejhle, informace se lišily!
Tam jsem najednou četla, že v sobotu je to jen na objednání a akce se slevou je 21.10. To je smůla, to budeme sedět u voleb a auto už potřebujeme.
Mužovo pořád blbne, musel ho objednat do servisu.

V sobotu ráno muž zkoušel na STK volat. Nikdo to nebral ani na pevné ani na mobilu.
Řekli jsme si, že tam zkusíme zajet, protože na stránkách mají, že v sobotu pracují 7-18, ale když jsme tam se staženými zadky strachem, abychom nepotkali policajty, dojeli, bylo zavřeno.
V sobotu už mívají otevřeno jen když je nějaká akce a i tak se musí člověk objednat.
Měli by si stránky upravit!!!
Vrátili jsme se domů a dohodli se, že muž přijde v úterý dřív a sjedeme tam, když píšou, že mají do sedmi.

V úterý odpoledne jsme před třetí hodinou přijeli.
Slečna za okýnkem nám řekla, že máme smůlu, mají plno a máme přijet ráno na sedmou.
Zatím si můžeme vyřídit emise, abychom to druhý den měli rychlejší.
Zkusila jsem to s tím, že díky servisu nemůžu na silnici, ale ona jen odpověděla, že je jí to líto, ale nemůže mi pomoct.
Tak se muž zeptal, jestli by to tam šlo nechat a druhý den vyzvednout. NEŠLO!!!
Zklamaně a naštvaně jsme sedli do auta a odjeli zase zpátky domů.
Tedy, až po emisích.

Ráno jsem vstávala v šest hodin. Muž nechápal, že chci jít bez snídaně.
" Nestihla bych to," řekla jsem a viděl, že mám pravdu. Trvá mi to a ještě jsem obluhovala zvířátka.

Přijeli jsme tam v 6.45. Pracují od 7.
Byli jsme druzí.
Nějaký pán tam už postával a říkal, že radši přijel brzy, protože včera ho ve čtvrt na čtyři vyhnali, že má přijít ráno.
Zasmáli jsme se, když jsem řekla, že my tam byli před třetí a dopadli jsme stejně.

Ještě nebylo sedm, když slečna vzala pána k okýnku a začala vyřizovat papíry. No, chvíli to trvalo, protože jim spadly počítače.
Pak jsme přišli na řadu my.
Zeptala se, jestli jsme včera stihli nechat si udělat emise a pak začala zadávat.
Vtom znovu spadlo spojení.
Její kolega tam musel počítače restartovat a když se to rozeběhlo a muž vytáhl kartu na platbu ( nejdřív málem přiložil kartu na autobus) , slečna řekla, že to možná nebude fungovat.
Rychle jsem se podívala do peněženky, ale nedala bych to dohromady.
Připojení zafungovalo. Chvála bohu!
Pak už jsme jen čekali, až na nás dojde řada.
Během čekání jsme zjistili, že slečna ostatní zákazníky objednává na určitý čas. Někdo přijel ve čtvrt na osm, tak ho objednala na desátou.
Kdyby nám tohle řekla včera, tak bychom se tam nehnali takhle brzy, ale objednali bychom si čas, který muži vyhovuje a nemusel by si složitě vytelefonovávat, že si bere na hodinu a něco volno.

Najeli jsme na rampu, muž se byl podívat, jak auto zespoda vypadá a jinak jsme byli u všeho, co mu technik dělal.
Bylo osm hodin, když jsme odjížděli.
Oba jsme si oddychli, že teď už máme platnou technickou.

Asi hodinu potom, co jsem už byla doma, mi přišla SMS ze servisu z mosteckého Hyuindae, že mi pošlou dotazník, jak jsem byla spokojená se službami.
Oni ho mají postavený tak, že není moc možné se vyjádřit, ale do rámečku k připomínkám tentokrát napíšu, že od příště si najdu jiný servis, protože od chvíle, kdy zjistili, že mám málo najeto a nevypadá to, že mě ukecají na nové auto, chovají se příšerně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama