Nový přírůstek

24. dubna 2018 v 16:09 | Broskvička |  Deník
Když jsem se po posledním neúspěšném pokusu o skamaráďování Honzíčka a Matýska rozhodla, že Matýskovi pořídím maličkého kamaráda, netušila jsem, že si zavařím.

Nebudu předstírat, že další zvíře je pro mě špatná věc. Jsem milovnicí zvířátek a do osmáků jsem se zamilovala už kdysi. Samozřejmě, že nemůžu vynechat i křečky, ale ty jsou vždy jen jeden.
17.3. se narodil můj brouček.
Paní chovatelka je místní, takže jsem měla možnost se jít na něj podívat už ve třech týdnech a pochovat si ho.
Nebyl zrovna laciný, ale co nadělám, když chci aby měl nepříbuzné geny, že?
Po pěti týdnech jsem si ho mohla odvézt domů. To mu bylo v sobotu a my jsme se domluvily, že přijdu v pondělí.
A tak jsem v pondělí dopoledne všechno připravila.
Přepravku s podestýlkou, jídlem a papírem, který nesl stopy mého pachu, aby si zvykal a už jsem čekala na šestou hodinu, až vyjedeme.
Chtěla jsem o hodinu dřív, ale paní měla cvičení s dítětem, které nakonec odpadlo, ale zato muž přišel z práce s tím, že je mu zle a do šesti si lehne.
No, padla na něj senná rýma, i když obvykle mu propukne až v červnu.
Přijeli jsme před barák, kde paní bydlí a protože nebylo kde zaparkovat, jenom jsem vyskočila a muž popojížděl a čekal, až se něco uvolní.
Když jsem přišla ke vchodu, zjistila, jsem, že mají pro mě tajný způsob zvonku. Každý byt má svůj kód, který se zadá a potvrdí. To by sice šlo, ale kde se to potvrdí, na to jsem nepřišla, protože malé symboly jsem bez brýlí nerozeznala.
A tak jsem vyndala mobil, že jí zavolám.
Příslušně jsem oddálila mobil (div si ho už nemusím házet na zem, abych na něj viděla) a hledala číslo. I přesto, že jsem si ho ukládala, nenašla jsem ho. Tak jsem hledala v chatu. Pak jsem si uvědomila, že tam ho taky nemám, protože jsem mazala konverzace a číslo bylo tam.
Naštěstí šla do vchodu paní s dcerou, a tak jsem jí požádala, jestli by mi mohla zazvonit na paní. Jenže na fb se jmenuje vdaným příjmením, kdežto na zvonku je jméno za svobodna a její muž je tam normálně. Paní i dcera se na mě dívaly dost podezíravě, protože jsem si nemohla vybavit ani patro, ve kterém bydlí, ale ve chvíli, kdy jsem ji popsala a řekla, že si jdu nafasovat osmáka, byla doma.
Vymačkala číslo na zvonku, paní se mi ozvala a když ty dvě viděly, že opravdu vím, za kým jdu a nehodlám v baráku nic vyvést, vzaly mě do výtahu.
Poděkovala jsem za ochotu a vešla k paní chovatelce.
Ta mi z klece vyndala mého Edíčka a její dvouletý syn mi ukazoval, jak paří na mobilu.
Nabídla mi, že se na ni můžu kdykoli obrátit, kdybych něco potřebovala a já odcházela se svým pokladem.
Před vchodem jsem potkala jejího druhého syna s kamarády a hned se se mnou dali do řeči. No, nemá stydlivé děti.

Když jsme přijeli domů, přendala jsem Edíka do naší plastové náhradní klece, aby si zvykl na prostředí. Sice mi paní chovatelka říkala, že ho mám hned dát k Matýskovi, ale to jsem nechtěla riskovat.
Honzíček si nového přírůstku všiml a nějak mu nevadil, ale Matýsek, ač zpočátku dělal, že je šumák, asi za dvě hodiny začal ječet.
Nevěděli jsme proč, ale vypadalo to, že když si všiml nováčka, tak zbuchnul v kleci na zem z patra. Bál se slézt a ječel. I když jsem Edíčka odnesla do obýváku, jeho jekot, nebo spíš to vypadalo jako štěkot, ustal asi až za dvě hodiny.
Muž mu mezitím vyndal nové kolečko, protože si myslel, že si v něm něco udělal a teď má strach, ale s tím to zřejmě nesouviselo.
Noc byla klidná, ale dnešní den!
Ráno jsem byla připravená pustit se do seznamování.
Nejdřív jsem připravila pokoj na to, aby se Edíček mohl seznámit s prostředím venku a odnesla jsem ho tam.
Vyndala jsem ho z klece, udělala pár fotek ( já vím, jsem posedlá focením mých drahoušků) a nechala ho procházet po válendě.
On je bojácný. To jsem u žádného ještě nezažila.
Když věděl, kde je a jak to tam vypadá, připravila jsem vysokou krabici, aby mi nevyskočili, vrátila jsem ho do klece a došla pro Matýska.
Ten začal zase ječet.
Sundala jsem vršek klece a teď to přišlo.
Matýsek s jekotem vylezl a i když jsem měla mrňouska v ruce, začal se strachy klepat. Jenom vždycky nakoukl a zase se se svým štěkáním stáhl.
Edíčkovi to připadalo dlouhé, tak mi vylezl z ruky a vydal se za ním.
Matýsek ale zaječel, Edíček se lekl, skočil z válendy na zem a zdrhnul.
Nejdřív byl pod válendou, pak rychlostí blesku zmizel a já ho nemohla najít. Pak jsem zjistila, že stojí za počítačem v kabelech.
Polilo mě horko.
Sáhla jsem pro něj, ale on vylítl a už jsem zase nevěděla, kde ho mám hledat.
Byl za psacím stolem. Jenže my nemáme ledajaký stůl. Na něm je postavený těžký nástavec, s věcmi. Jojo, takhle to k sobě patří.
Jenže jak jsem se přiblížila, mezi stolem a zdí vylezl a tam se opíral. Nedalo se na něj dosáhnout.
Chvilkama vylézal a zase utíkal zpátky, do míst, kde měl pocit bezpečí.
Matýsek mezitím ječel na válendě, ale nakonec vlezl do své rozebrané klece a mě se podařilo ho přiklopit. Nadával ale dál.
Nebudu popisovat do detailů, jak to probíhalo, ale můžu vám říct, že jsem ho naháněla hodinu a půl.
Několikrát jsem se praštila do hlavy, z obličeje mi kapal pot, jak jsem byla z nervama v háji a čistou blůzu jsem nakonec musela vyprat, jak byla propocená.
Nakonec jsem udělala zoufalý čin. Pamatujete si na vyprávění z filmu Na samotě u lesa? Chytání zmijí?
Tak jsem udělala něco podobného.
Papíry, které jsem mu se svým pachem dala včera, jsem znovu potřísnila svým potem, tentokrát plným strachu a jeden zastrčila tam, co se schovával, druhý cestou ke spodku klece a další v kleci.
Nevím, jak to zafungovalo, ale opravdu se vrátil. Sice když viděl mou ruku, která se po něm sápe, chtěl znovu vyskočit a utéct, ale už jsem mu to nedovolila.
Vzala jsem ho do ruky, do druhé půlku klece a protože se naštěstí únavou ani nehnul, jednou rukou jsem klec dala dohromady a jeho dala dovnitř. Vrátila jsem mu tam domeček, aby se mohl schovat a zavřela ho.
Konečně jsem se mohla umýt, převléknout a přinést do pokoje další dvě klece.
Pak jsem šla luxovat a mýt podlahu.
Slyšela jsem, jak Matýsek na něj ječí. Vypadalo to, jako když mu spílá za to, co provedl, protože když jsem přišla do pokoje, už Edíček seděl na střeše (momentálně tu klec demoluje), pár bobků tam bylo s ním a díval se provinile.
Pak Matýsek ztichl, Edíček začal po kleci běhat a Honzíček se tváří, že je mu to jedno, hlavně když jeho se seznamování netýká.
No a Míša, ta spala jak dudek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama